Vanuatu - Pokus o otravu alkoholem aneb Dneska vás neuškrtíme

7. 12. 2014 13:21:18
Beru do ruky sklenici s vodou a nesu ji k ústům, že se napiju, tu ale v poslední chvíli zmerčím cosi, co tam normálně nemá být..... Koukají na mě dvě malá černá vyjukaná očka! Zaječím a upustím sklenku, která se roztříští na podlaze.

Světle růžové, téměř průsvitné zvířátko se ubytovalo v mojí sklenici a já jsem ho málem spolkla! Ubohý gekon pleskne z výšky na zem, mrskne sebou na mokré podlaze a zmizí někde v koutě. Brr. To bylo o fous. "Co jančíš, prosím tě," ozve se za mnou hlas plný pochopení. "Žiješ na nejjedovatějším kontinentu, v Austrálii, a tady budeš vyšilovat kvůli nějaké ještěrce?" No ještě to slíznu. Stále v šoku, že nechybělo mnoho a já jsem "jen ješterku" mohla vypít, zametám lopatkou střepy a hadrem utírám zem. Mohlo to dopadnou hůř. Pro mě i pro ni.

Jsme ubytovaní v chatě, co "sedí" přímo v moři, do vody vede několik vratkých dřevěných schodečků obalených mořskými řasami. Doufám, že sem z moře, až přijde příliv, kdovíco po těch schodech v noci nevleze.

chata.JPG

Nedávno bylo na základě světového výzkumu tichomořské souostroví Vanuatu shledáno jako země s nejšťastnějšími lidmi na světě, co se týká osobního štěstí, délky života a nezkaženého životního prostředí.

ze_vzduchu.JPG

Dnes je to snad možné. Zato v minulosti - děs! Život ženy mnoho neznamenal, zabíjení nechtěných novorozenců bylo běžné, pomsta se považovala za morální povinnost a konzumace lidského masa byla nutnou součástí rituálů. Když muž zemřel, jeho manželka byla záhy uškrcena, aby ho její duše mohla doprovodit na onen svět, a stejného osudu nebyly ušetřeny ani jejich malé děti. Pokud byl v rodině dospělý syn, byl to on, kdo provedl tento krutý čin.

I když je dnes Vanuatu křesťanskou zemí, místní stále uctívají vesnického šamana a nevzdávají se svých animistických rituálů. A kmenoví náčelníci mají stále velký vliv a respekt.

Na místním tržišti si po chvíli váhání kupuji tradiční vanuatské jídlo - lap lap.

Ten se připravuje z hlíz kolokázie jedlé čili tara, které se nastrouhají na jemno. Přidá se mléko získané z kokosového ořechu a uhněte se těsto. To se rozprostře na velký banánový list a poklade se kousky banánů, masa anebo ryby. Nakonec se vše zabalí do banánových listů, utáhne provázkem a tento "balík" se vloží do tradiční trouby zvané uma, což je vlastně jáma v zemi. Lap lap se peče v horkém popelu, obložen horkými kameny, přikrytý banánovými listy. Hotový se nakrájí na porce.

Na trhu je živo.

trh.JPG

trh2.JPG

trh3.JPG

trh4.JPG

Cizinci okukují, někteří fotografují, jen já jediná ale lap lap kupuju. Prodavačka odhání starou utěrkou mraky dotěrných much, které lezou po jídle.

laplap.JPG

Slizkou čtveratou placku mi pleskne na banánový list a popřeje dobrou chuť.

laplap2.JPG

Zděšení v očích turistů a obdivné pohledy Vanuaťanů jsou mi odměnou za mou odvahu. Bude mi to chutnat? Nevím, co čekat. Navíc kombinace velmi teplého počasí, masa a po něm lezoucích much může vést k čemukoli. Však také hned jak jsem zkonzumovala lap lap, který se pravda nezařadil mezi má nejoblíbenější jídla, jsem téměř násilím manželem odtažena do nejbližší místní hospody za účelem dezinfekce mého organizmu.

Místní znamená asi to, že tam cestovatel vkročí tak jednou za uherský rok. Podle toho to také vypadalo. Kdepak skvostné a nablýskané hotelové bary s tropickou květinovou výzdobou a vždy usměvavým personálem. Tohle byl oprýskaný pajzl páté cenové skupiny, který již léta neviděl kýbl s vodou. Vysklená okna se pravděpodobně rozhodli už nezasklívat, že to nestojí za to do dalšího cyklónu. Nevrlého barmana, který pochopitelně bílého muže, respektive bílou ženu ve svém lokálu sotva někdy vidí, jsme vyrušili ze spaní. Jsme jediní hosté. Snažím se udržet balanc na barové židličce o třech vratkých dřevěných nožkách . Čtvrtá noha je ulomená. Manžel mi objednává jeden panák samohonky za druhým (ovšem pozor, sobě také, samozřejmě, ač lap lap nejedl).

P6250160.JPG

Zbytek dne si tím pádem bohužel již nepamatuji.

Druhý den ráno se probouzím opět v naší chýši na vodě, na sobě pouze velký banánový list, a s novými afrocopánky na hlavě.

Je s podivem, že jsem jak národní pokrm, tak především pokus o otravu alkoholem přežila ve zdraví. Za tím jistě stojí má odolná slovácká přirozenost. Jiné vysvětlení pro to nemám.

Není nad poznávání cizích kultur tzv. z první ruky.

Autor: Hana Van Soest Jarocka | neděle 7.12.2014 13:21 | karma článku: 22.49 | přečteno: 1145x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 488 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 234 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2102

Žiju v Austrálii, kam mě osud před pár lety zavál.

E-kniha Ahoj, mami právě vyšla.

IG a FB pod názvem:   chodimhlavoudolu

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...