Setkání se zvláštními Australany (1)
Oslavujeme v hlučné společnosti padesátiny Mary. Po dvaceti letech prožitých v různých částech Afriky se tato Britka přestěhovala s rodinou do Austrálie. Baví i šokuje historkami z afrického prostředí. První měsíce v Austrálii si nemohla vůbec zvyknout. Přistěhovali se v období dešťů, tudíž stále pršelo. Její dvě dcerky byly celé vyjukané z místní školy, protože jim připadala obrovská s velkým množstvím cizích dětí. A nyní? Holky do školy skvěle po pár měsících zapadly a mají mnoho kamarádů, ovšem Mary se stále neumí sžít se zemí, kde panuje řád a jasná pravidla. Kde se nepodplácí. A že policistovi nemůže nabídnout láhev whisky, aby přivřel oko nad jejím dopravním přestupkem, a že v supermarketu nelze cenu potravin usmlouvat. Úklid domu, vaření a mytí nádobí snad poprvé v životě musí zvládnout sama, neboť svou pomocnici v domácnosti (mladou černošku nakaženou virem HIV, jejíž manžel už na AIDS zemřel, děti jsou však zdravé) musela zanechat v Africe.
Pak je tu paní Fullerová. Svérázná osoba s prořízlou pusou, se kterou není radno dostat se do křížku.
Dny tráví zavřená doma, vaří, zavařuje a nakládá. Ráda si zpestřuje život nejednou skleničkou brandy. Je dosti při těle a špatně se pohybuje. Vlastně se téměř nepohybuje. To přivedlo jejího muže na myšlenku pořídit ji kolo. Na kolo by ale určitě nenasedla, o udržení rovnováhy nemluvě, obstaral jí tedy tříkolku. Ovšem již její první výjezd skončil fiaskem. Nevybrala zatáčku a skončila v příkopu, ze kterého ji tři chlapi museli tahat. Tříkolku jsem od té doby již neviděla. Fullerovi žijí v nevelkém obytném přívěsu se starým psem Maxem a kočkou s rodokmenem. Čtrnáctiletého Maxe při venčení ušktnul jedovatý had a na veterině pak několik dní bojovali o jeho psí život. Nakonec se z toho opravdu dostal. Zato paní majitelku museli křísit poté, co viděla účet z veteriny. Bylo to přes 2000 dolarů. Teď se paní navíc stará i o morče. Statečné morče, které se asi ztratilo a zatoulalo, nebo se ho snad někdo zbavil, žilo samo celého půl roku v králičí noře.
Přežilo zimu a unikalo i zdejším predátorům. V noci si tajně chodilo přilepšit k Fulleruům, tedy hlavně do misky k Maxovi a kočce. No a pak již zůstalo. Má se tam dobře, hladem rozhodně neumře a navíc je v bezpečí. Našlo si tak nový domov. To pan Fuller (nedivíme se mu) naopak domov často opouští. Pracuje na farmě, takže je v práci i o víkendech a svátcích. Po večerech venčí Maxe a studuje. Dodělává si učitelskou kvalifikaci, aby mohl vyučovat na místní škole matematiku a fyziku. Jeho snem je ale odjet daleko do středu Austrálie a vyučovat aboridžinské děti.
Je tu i Vicky s manželem. Mají ve městě počítačovou firmu. Z Vicky, tlusté veselé paní, je jen stín. Tragédie nechodí po horách, ale po lidech. Ve válce v Afganistánu ztratili oba syny. Nedovedu si ani představit tu hrůzu, kterou oba prožívají.
I má kamarádka Dana má přítele v Afganistánu a Rob, syn našich známých, tam byl také.
Dostal vyznamenání, zachránil svému zraněnému kamarádovi život, když ho na zádech odnesl z boje do bezpečí. Nyní už je Rob zpět v Austrálii. Není ale téměř schopen vést opět normální život. Nudí se, chybí mu adrenalin, akce, nebezpečí, fyzické zatížení. Zní to možná absurdně, ale je to tak. Svou energii si částečně vybíjí na motorce superrychlou a nebezpečnou jízdou. Je to složité. Na to, co prožil a co viděl, do smrti nezapomene. A se svými pocity a myšlenkami je nyní vlastně sám. Rodiče jsou na něj po právu hrdí, i když o něj mají i teď, když už je doma v bezpečí, velký strach.
Zato Robova sestra je jeho pravý opak. Mírná a klidná Joanne má ráda koně, jezdectví a a vše, co je s koňmi spojené. Doma má dokonce svého vlastního, se kterým už vyhrála nejednu soutěž v okolí. Pomáhá na velkých dobytčích farmách po celé Austrálii a nevadí jí ani ta nejosamělejší a nejizolovanější místa v zemi. Je to taková cowgirl. Nakupování a společenský život ji neláká. Její přítel Dusty, který žije s rodiči na velké farmě, je v mnoha ohledech extrémní případ.
Nikdy nebyl u moře. A nikdy nebyl ve velkoměstě, i když obojí má jen pár hodin jízdy autem. Mezi jeho koníčky patří terénní auta a motorky, trampování a kempování v buši, střílení divokých zvířat. Když tuhle přece jen museli jet do Brisbane, byl z tolika lidí, dopravy, ruchu a hluku natolik ve stresu, že se z toho musel ještě několik dní doma vzpamatovávat.
Tak nějak se ubírá opravdový každodenní život některých lidí. Což je pro mě zajímavé a i poučné sledovat. Lepší než seriály a reality show v televizi.
Hana Van Soest Jarocka
Živočichové v australské domácnosti ale zvyknete si
Než usednu venku na zahradní křesílko, zvednu podušku. Musím se podívat, co kdyby pod ní něco bydlelo. Něco, co by mě mohlo kousnout, štípnout nebo bodnout do zadku. Je jistě krásné žít v souladu s přírodou, s rostlinami a
Hana Van Soest Jarocka
Znásilnění v parlamentu (Austrálie)
„Bylo mi několikrát naznačeno, že jestli půjdu s incidentem na veřejnost, bude to mít vliv na mou kariéru.“
Hana Van Soest Jarocka
“Jste jeho Mother?” (Austrálie)
Volám na dané číslo. Automat se hlásí. “Zvolte jedničku, dvojku, trojku, až desítku.” Hluboký výdech. To chce trpělivost. Napiju se. Vyhlédnu z okna. Zatáhnu žaluzie. Po chvíli zazní: “Zvolte jedenáctku pro spojení s operátorem.”
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie. Jak jsem potkala třídní učitelku
Za čtrnáct dní nám to tu zase začne. Nový školní rok. Obchody už aktuálně zareagovaly a přišly s nabídkou školních potřeb. A rodiče chtě nechtě vyrazili na nákup pomůcek. I já samozřejmě.
Hana Van Soest Jarocka
Covid update z Austrálie
Letní prázdniny jsou v plném proudu. Austrálie, tak jako snad všechny země světa, bojuje s covidem.
Hana Van Soest Jarocka
Jak jsem žádala o australské pasy pro děti
Chtěla jsem dětem tady v Austrálii vyřídit cestovní pasy. Netušila jsem ovšem, do jaké štrapáce se to pouštím. Nejdřív ze všeho se musela
Hana Van Soest Jarocka
Angličtina pro děti – minitipy z Austrálie (2)
Pokud chcete své dítě vzdělávat tzv. po australsku, je potřeba, abyste do své slovní zásoby přidali co nejdříve následující slova:
Hana Van Soest Jarocka
Angličtina pro děti – minitipy z Austrálie
Školy v České republice se opět zavřely. Soucítím s rodiči školou povinných dětí. Je mi vás opravdu líto. A tak na přímé dotazy a prosby některých mých čtenářů se zde trošičku podělím s materiály pro domácí výuku angličtiny malých
Hana Van Soest Jarocka
Teledoktor, teleškolka, telepsycho
I teď za covidu potřebuji zde v Austrálii s dítětem k doktorce. Objednávám se online. Dozvídám se, že konzultace je možná pouze přes zoom nebo po telefonu.
Hana Van Soest Jarocka
Na co toaleťák? Stačí přece ruka! (Austrálie)
Tomu klukovi je teď hej. Na jeho památnou větu z nadpisu jsem si s úsměvem vzpomněla až nedávno. Během covidu totiž zmizel toaletní papír z obchodních sítí Austrálie. Tato nemilá věc způsobila rozhořčení mnoha lidí.
Hana Van Soest Jarocka
Paní učitelka jako medvídek Pú
Australské školství mě stále překvapuje. Ale i neustále zaměstnává. Neuběhne ani jeden týden, abych nemusela pro svého prvňáčka do výuky něco nachystat, připravit, vymyslet nebo dokonce uvařit.
Hana Van Soest Jarocka
Můj první rodičák (Austrálie)
V úterý to zase vypukne. Tedy alespoň pro žáky a studenty školou povinné a jejich rodiče. Bude 1. září. Hurá, škola volá. Ovšem v Austrálii je všechno naopak.
Hana Van Soest Jarocka
Moje trable s australskými živočichy
Chystám se vyprat. Vyndávám bezmyšlenkovitě špinavé prádlo z prádlového koše a dávám je pomalu do pračky. Ještě poslední kousek a je to. "Oh," vykřiknu a zkoprním. "Co je zase tohle?" Na dně prádlového koše
Hana Van Soest Jarocka
Fotila jsem v aboridžinské komunitě na Cape York (Austrálie)
Pětiletého chlapečka znásilnili teenageři - Aboridžinci na pláži na severu Austrálie, na poloostrově Cape York. Tato zpráva proběhla českým i zahraničním tiskem. Je to území obývané převážně Aboridžinci a já jsem tyto končiny
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie: Jak to bylo v autoservisu
Jsou čtyři stupně nad nulou. Pátek ráno. Vyjíždíme, já- řidička a můj školáček- prvňáček z garáže do kopečka na silnici. "Maminko, to auto má jakýsi divný zvuk." No asi se mu nechce. Mně také ne. Jedeme do školy.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie: Jak se u nás sekala tráva
Už jsme měli trávu po kolena a já měla strach z hadů. Však zrovna nedávno jsme jednoho našli na příjezdové cestě ke garáži zrovna u sousedů. Můj malý klouček přes něho přejel na kole, prý si myslel, že je to větev.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie - Jak byl u nás elektrikář
Veselých i smutných příhod s řemeslníky, které člověka rozčílí nebo pobaví, je jistě mnoho a má je každý z nás. Ja mám s elektrikářem historku ani ne veselou ani ne smutnou, jen takovou obyčejnou, ze života.
Hana Van Soest Jarocka
Australské vyučování: "Párky prskají ppp" a jiné
Můj chlapeček začal na konci ledna (to tady začíná nový školní rok) chodit do školy. Nyní se výuka přesouvá domů, podobně jako v Česku, a tak nám doma přibyly všechny jeho sešity a knihy, které normálně zůstávají ve škole.
Hana Van Soest Jarocka
Jeden z největších australských svátků - právě dnes
Právě dnes, 25.4. si celý australský národ (i ten novozélandský) připomíná všechny hrdiny, kteří sloužili ve válkách, konfliktech a mírových operacích, které vedla Austrálie od začátku 20. století podnes.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie : "Covid 19 se sem nedostane. Jsme přece ostrov."
Toto tvrzení, kterým se jak politici tak i obyčejní lidé uklidňovali ještě před několika málo týdny, se ale brzy ukázalo jako mylné.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2102x
E-kniha Ahoj, mami právě vyšla.
IG a FB pod názvem: chodimhlavoudolu