Teledoktor, teleškolka, telepsycho
Volím zoom, protože potřebuji, aby si paní doktorka bolístku prohlédla.
V den D jsem navázala spojení, zvuk i obraz. Máme teledoktorku.
Vede prohlídku přes webkameru. Prohlíží si nemocné očičko. Není to teda úplně ono, strkám hlavu dítěti až k obrazovce, ale teledoktorka nakonec stanoví diagnózu a udělí radu. Protentokrát zvládneme ošetření jen masáží vodou a vatovým tampónkem.
Děkujeme. Na shledanou. Bye. Vypnout.
Děti u doktora neplatí (narozdíl od dospělých), takže platbu řešit nemusím.
Vedle teledoktorky máme i teleškolku.
Ta probíhá následovně. Jednou za týden vyzvednu u paní učitelky přímo u jejího domku venku na zápraží průhlednou tašku na své jméno. Ve velké krabici je takových tašek mnoho. Jsou nachystané pro ostatní děti. Pro každé dítě zvlášť.
V tašce jsou knížky, zalaminátové říkanky, básničky a písničky, dále materiály na výrobky (na příklad kusy vlny, různé samolepky, barevné papíry, šablony, vypouklé oči, vystřižené tvary, semínka rostlin), vše už nachystané.
V dny, kdy máme školku, se ve stanovenou dobu online připojíme. Všichni se ráno s nadšením sejdeme na zoomu: paní učitelka Adéla, maminky a někdy i děti. Ty se tak všelijak trousí, některé ještě v pyžamku dospávají, jiné za pochodu snídají. Většina u obrazovek dlouho nevydrží, a tak postupně odcházejí, a pak zase porůznu přicházejí zpět. Některé brečí a jiné se dožadují pozornosti maminky. Po chaotickém začátku se ale děti přece jen na chvíli uklidní.
Adéla (mimo jiné imigrantka ze San Salvadoru) si nasadí sluchátka, pak učí, vypráví, zpívá. Spolu s ní i děti. Zpívají, recitují, tancují, cvičí.
Adéla ještě názorně ukazuje a vysvětluje, co se má postavit, vyrobit, namalovat. K čemu jednotlivé díly v pytlíku jsou a co s nimi dělat. Naopak děti ukazují do kamery své výrobky z minula. Paní učitelka je chválí a výrobky obdivuje.
Tak a zase příště. Děkujeme. Na shledanou. Bye. Vypnout.
Dále máme telepsychouše.
Australská vláda má obavy o psychiku svých občanů. Počet sebevražd roste a lidé si pod tlakem nepříznivých okolností zoufají. Však nemusím chodit daleko. Naším městečkem otřásla zrovna nedávno zpráva o sebevraždě mladého muže. Bylo mu asi dvacet. Zabil se, nevím ani proč. Byl to syn našeho pánského holiče. A tam já nechodím. Ale znám ho. Zná ho tu každý. Je to takový ten typický pánský holič jak ze starých filmů, co holí břitvou, má veliké těžké předpotopní holičské křeslo, a všechno, co se ve městě šustne, ví a zná. A malí kluci se ho bojí. Dveře do jeho salónu jsou vždy otevřené. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, on tam snad ani žádné nemá. Tak tento člověk, který prostě patří ke koloritu města, teď utrpěl takovou bolest.
A tak stát vynaložil nemalé peníze, mluvím o miliónech dolarů, na podporu tzv. mentálního zdraví.
Organizace najaly a rychle vyškolily terapeuty a poradce. Ti poskytují podporu lidem, kteří se ocitli v nesnázích anebo si jen potřebují někomu vylít srdce.
Pro některé Australany to už může být opravdu dost.
Jen za poslední rok zažili požáry, úmorná a ubíjející sucha, fatální nedostatek vody, pak zavření hranic, karanténu. Mnozí ztratili práci, na pokraji zkázy je podnikání, finance, manželství.
Onehdy jsem se setkala s paní, co žije sama s dětmi. Bydlí na osamoceném místě, kde má rozlehlou farmu. Ale přišlo sucho, zelenina hynula, dobytek hynul, a když už musela pohřbít třetího koně, tak se psychicky zhroutila. Obracela každý dolar, vyhlídky na změnu byly pramalé. Pubertální synové nechodili do školy, pomáhali matce, vzdělávala je doma sama. Kdo ví ale jak. Do civilizace to měli daleko. Pomoc žádná. A východisko?
Až se o nich dozvěděla jedna církevní organizace. Pomohla finančně a jejím klukům zajistila vzdělávací program, který mohli dělat dálkově. Bylo to něco jako nám známý skaut. Kluci dostávali materiály poštou, vypracovávali úkoly, četli, plnili zajímavé projekty o vědě, přírodě, technice. Na konci pololetí pak dostali odznaky a certifikát. Jejich máma se při jejich závěrečné ceremónii v kostelíčku rozplakala. Úlevou a vděčností. A to bylo před covidem. Jak se jim žije teď, netuším.
I na děti jsou okolnosti kolem covidu někdy příliš. I ony zde mohou mít terapeuta. Teleterapeuta.
U nás to vypadá asi takto:
Ve stanovený den před sezením přijede psycholog svým autem k nám domů. Přede dveřmi nechá tašku s materiály, které bude potřebovat ke své práci (plastelínu, vystřihovánky, malá autíčka, sliz, kynetický písek, drobné lego). Odjede.
Děti si radostně vybalí přinesené věci.
Ve stanovenou dobu navážou spojení přes facetime s psychologem.
A pak spolu mluví. Povídají si.
Děti si při tom staví, lepí, hrají si s autíčky, patlají plastelínu. A psycholog to sleduje, komentuje, eventuelně také si staví to samé. A tak v rámci této "hrací terapie” nenásilnou formou může tento terapeut děti zbavit jejich strachů, nejistot, děsů. Ale třeba jenom odpovídá trpělivě na jejich otázky a vysvětluje, co a jak a proč. Vše je dotováno příslušnými úřady. Asi ministerstvem zdravotnictví.
Děkujeme. Na shledanou. Bye. Vypnout.
Ale ani kultura nezůstává pozadu.
Místní galerie uspořádala soutěž pro děti a školou povinnou mládež. Jmenuje se Fire, Drought, Water, Covid (Oheň, sucho, voda, covid). Namalujte své vlastní zážitky a zkušenosti, které postihly náš kraj, naši zemi. Vyjádřete své pocity, obavy, frustraci malbou. Povedené obrázky jsou vystaveny v galerii.
Malují i ti nejmenší. Ti, co chodí do školek nebo navštěvují playgroup. K mému velkému překvapení, radosti i šoku se můj malý capart, člen místní playgroup, dočkal ocenění. Jeho umělecký výtvor "Oheň" dostal první cenu! Však ho taky zažil z první ruky!
No a mně, aby mi to nebylo líto, poslali z jiné neziskové organizace obálku s omalovánkami a pastelkami. Navíc ještě vytištěné povzbuzující a pozitivní citáty a pytlík černého čaje.
Takže o pestrý program na úrovni, asi prevence proti demenci a depresi, který bude navíc stimulovat moji mysl, je postaráno. A když bude nejhůř, mám na telefonu teleterapeuta. Ó já se mám.
Děkujeme. Na shledanou. Bye. Vypnout.
Je to celé telepsycho.
Hana Van Soest Jarocka
Živočichové v australské domácnosti ale zvyknete si
Než usednu venku na zahradní křesílko, zvednu podušku. Musím se podívat, co kdyby pod ní něco bydlelo. Něco, co by mě mohlo kousnout, štípnout nebo bodnout do zadku. Je jistě krásné žít v souladu s přírodou, s rostlinami a
Hana Van Soest Jarocka
Znásilnění v parlamentu (Austrálie)
„Bylo mi několikrát naznačeno, že jestli půjdu s incidentem na veřejnost, bude to mít vliv na mou kariéru.“
Hana Van Soest Jarocka
“Jste jeho Mother?” (Austrálie)
Volám na dané číslo. Automat se hlásí. “Zvolte jedničku, dvojku, trojku, až desítku.” Hluboký výdech. To chce trpělivost. Napiju se. Vyhlédnu z okna. Zatáhnu žaluzie. Po chvíli zazní: “Zvolte jedenáctku pro spojení s operátorem.”
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie. Jak jsem potkala třídní učitelku
Za čtrnáct dní nám to tu zase začne. Nový školní rok. Obchody už aktuálně zareagovaly a přišly s nabídkou školních potřeb. A rodiče chtě nechtě vyrazili na nákup pomůcek. I já samozřejmě.
Hana Van Soest Jarocka
Covid update z Austrálie
Letní prázdniny jsou v plném proudu. Austrálie, tak jako snad všechny země světa, bojuje s covidem.
Hana Van Soest Jarocka
Jak jsem žádala o australské pasy pro děti
Chtěla jsem dětem tady v Austrálii vyřídit cestovní pasy. Netušila jsem ovšem, do jaké štrapáce se to pouštím. Nejdřív ze všeho se musela
Hana Van Soest Jarocka
Angličtina pro děti – minitipy z Austrálie (2)
Pokud chcete své dítě vzdělávat tzv. po australsku, je potřeba, abyste do své slovní zásoby přidali co nejdříve následující slova:
Hana Van Soest Jarocka
Angličtina pro děti – minitipy z Austrálie
Školy v České republice se opět zavřely. Soucítím s rodiči školou povinných dětí. Je mi vás opravdu líto. A tak na přímé dotazy a prosby některých mých čtenářů se zde trošičku podělím s materiály pro domácí výuku angličtiny malých
Hana Van Soest Jarocka
Na co toaleťák? Stačí přece ruka! (Austrálie)
Tomu klukovi je teď hej. Na jeho památnou větu z nadpisu jsem si s úsměvem vzpomněla až nedávno. Během covidu totiž zmizel toaletní papír z obchodních sítí Austrálie. Tato nemilá věc způsobila rozhořčení mnoha lidí.
Hana Van Soest Jarocka
Paní učitelka jako medvídek Pú
Australské školství mě stále překvapuje. Ale i neustále zaměstnává. Neuběhne ani jeden týden, abych nemusela pro svého prvňáčka do výuky něco nachystat, připravit, vymyslet nebo dokonce uvařit.
Hana Van Soest Jarocka
Můj první rodičák (Austrálie)
V úterý to zase vypukne. Tedy alespoň pro žáky a studenty školou povinné a jejich rodiče. Bude 1. září. Hurá, škola volá. Ovšem v Austrálii je všechno naopak.
Hana Van Soest Jarocka
Moje trable s australskými živočichy
Chystám se vyprat. Vyndávám bezmyšlenkovitě špinavé prádlo z prádlového koše a dávám je pomalu do pračky. Ještě poslední kousek a je to. "Oh," vykřiknu a zkoprním. "Co je zase tohle?" Na dně prádlového koše
Hana Van Soest Jarocka
Fotila jsem v aboridžinské komunitě na Cape York (Austrálie)
Pětiletého chlapečka znásilnili teenageři - Aboridžinci na pláži na severu Austrálie, na poloostrově Cape York. Tato zpráva proběhla českým i zahraničním tiskem. Je to území obývané převážně Aboridžinci a já jsem tyto končiny
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie: Jak to bylo v autoservisu
Jsou čtyři stupně nad nulou. Pátek ráno. Vyjíždíme, já- řidička a můj školáček- prvňáček z garáže do kopečka na silnici. "Maminko, to auto má jakýsi divný zvuk." No asi se mu nechce. Mně také ne. Jedeme do školy.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie: Jak se u nás sekala tráva
Už jsme měli trávu po kolena a já měla strach z hadů. Však zrovna nedávno jsme jednoho našli na příjezdové cestě ke garáži zrovna u sousedů. Můj malý klouček přes něho přejel na kole, prý si myslel, že je to větev.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie - Jak byl u nás elektrikář
Veselých i smutných příhod s řemeslníky, které člověka rozčílí nebo pobaví, je jistě mnoho a má je každý z nás. Ja mám s elektrikářem historku ani ne veselou ani ne smutnou, jen takovou obyčejnou, ze života.
Hana Van Soest Jarocka
Australské vyučování: "Párky prskají ppp" a jiné
Můj chlapeček začal na konci ledna (to tady začíná nový školní rok) chodit do školy. Nyní se výuka přesouvá domů, podobně jako v Česku, a tak nám doma přibyly všechny jeho sešity a knihy, které normálně zůstávají ve škole.
Hana Van Soest Jarocka
Jeden z největších australských svátků - právě dnes
Právě dnes, 25.4. si celý australský národ (i ten novozélandský) připomíná všechny hrdiny, kteří sloužili ve válkách, konfliktech a mírových operacích, které vedla Austrálie od začátku 20. století podnes.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie : "Covid 19 se sem nedostane. Jsme přece ostrov."
Toto tvrzení, kterým se jak politici tak i obyčejní lidé uklidňovali ještě před několika málo týdny, se ale brzy ukázalo jako mylné.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie - Hoří!
Vím, že celý svět teď žije pandémií koronaviru, i my tady v Austrálii. Dostatek času doma mi tak umožňuje zavzpomínat na katastrofu docela nedávnou.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2102x
E-kniha Ahoj, mami právě vyšla.
IG a FB pod názvem: chodimhlavoudolu