Prsatá Anna aneb Vánoční párty se zvláštními Australany
Přichází Janet s Ivy. Jejich rodinná situace je nezáviděníhodná. Janetin druh je despota, pijan a násilník. Snad nikdy v životě nepracoval. Před nedávnem onemocněl rakovinou slinivky, ale po náročné operaci a dlouhé rekonvalescenci se plně uzdravil. Naneštěstí pro jeho rodinu. Zní to hrozně, ale je to tak. George dělá svým holkám ze života peklo. Nyní je v invalidním důchodu a Janet se o něho stará. On své dny tráví v hospodě, kde sází na koně a psy, hraje na automatech a pije. Doma je pak surový, sprostý, pro ránu nejde daleko. Policie už je tam jako doma. Jenže co to pomůže! Co už viděla a zažila jedenáctiletá Ivy, si těžko dovedu představit. Ta má teda dětství a dospívání! Tuhle v noci se v hádce vrhnul na Janet, povalil ji na zem a začal ji škrtit. Ivy duchapřítomně popadla baseballovou pálku a majzla jí svého otce po hlavě. Pak zavolaly záchranku. Přijela sanitka i policie, George odvezli do nemocnice. Ještě tentýž večer ho propustili a on se taxíkem vrátil domů. Všichni v okolí vědí, jak to tam chodí. Kdoví, jak tohle skončí!? Janetina matka je v domově důchodců. Trpí Alzheimerovou chorobou, už si nic nepamatuje, nikoho nepoznává, ani vlastní dceru ne. Je to celé smutné.
Je tu i Jack se ženou. Brzy odjíždějí. A kam že? Na cestu kolem Austrálie. Na dva roky! Téměř zelenám závistí. To je romantika, jako z dobrodružné knihy od Julia Verna Dva roky prázdnin. Jack a Jane jsou důchodci, koupili si obytný přívěs a vyrážejí za poznáním své velikánské země. Určitě nemusejí spěchat a honit se ve snaze všechno honem honem stihnout.
To náš příbuzný si vzal auto a jal se objet celou Austrálii za pouhých šest týdnů. Povedlo se mu to. Spíše to vzal ale jako závod s časem, sám tomu říkal rally, než nějaké cestování za poznáním.
To jiný známý naopak najel za čtyři dny "až" 70 km. Velmi se tím chlubil. Ono je to opravdu úctyhodné. Bylo to v pusté oblasti na severu Austrálie, na území, kam lidská noha téměř nevročila, kde je nepředstavitelná divočina a nejsou žádné cesty. Kde si člověk musí hledat cestičky sám nebo si je klestit, aby projel. Kde se musí brodit přes řeky a potoky, kde se snadno zapadne do písku nebo bláta, kde jsou ty nejhorší podmínky a kam směřují jen ti nejodolnější. Je to velký úspěch, když se tam najede celých 70 km za čtyři dny! Ale ono to není o najetých kilometrech, spíše naopak, je to o dobrodružství, o terénní jízdě, o výdrži, vybavení, o tom, dokázat si něco.
A dnes je tu i prsatá Anna. Tak ta ví o životě své. Paní něco přes padesát, oplývající jistými fyzickými přednostmi, které jí vysloužily zmíněnou přezdívku. Rozvod jí vynesl velmi slušné peníze, její (teď už bývalý) manžel - podnikatel vlastní pilu a stavebniny. Za tučné vyrovnání si mohla hezky užívat. A ona si užívala. Po svém. Stala se z ní gamblerka, naprosto závislá na automatech. Říká se, že denně prosázela kolem pěti tisíc dolarů. No a tak to šlo, dokud měla peníze. Ale ty jednoho dne došly, prostě je všechny prohrála. A co bylo pak? Pak si koupila los. A ten los vyhrál! Vyhrála, tuším, dobré dva milióny dolarů! Štěstí bylo asi unavené. Anebo to byla druhá šance? Anna se dala na podnikání. Ve městě si otevřela snack bar. Hamburgery, pizza, kebab, hranolky apod. Najala kuchaře i personál. Jenže hráčská vášeň ji nepřešla. Každý vydělaný dolar opět házela do hracích automatů, až opět prohrála úplně všechno. Musela prodat svůj obchod, aby mohla zaplatit zaměstnance a splatit dluhy. Dnes žije u dcery v jejím malém domku a nedávno začala pracovat jako pomocná síla v kuchyni v jednom místním snack baru. Vypadá spokojeně. Asi ví, že mohla dopadnout mnohem hůř.
Naopak Steve začínal od píky. Steve je pekař. Když se sem přistěhoval, neměl téměř nic. Se svou těhotnou ženou a jedním malým dítětem bydlel ve stanu v kempu. Horor, řekli bychom. Ale Steve se vypracoval, šetřil každý dolar, až si nakonec otevřel svou vlastní pekárnu s kavárnou. Rodinný podnik. Zaměstnal svou ženu i svou tchýni. Prodávají pečivo, zákusky, sendviče, vše čerstvé, neboť obchůdek je přímo propojen s pekařskou dílnou. A tak člověk může nahlédnout skrz otevřené dveře a pozorovat Steva při práci, jak zrovna něco míchá, vykrajuje, hněte nebo dává do trouby. Když nanísnu já, zamává mi zamoučenou rukou na pozdrav. S mou mamkou jsme si tam jednou šly posedět a objednaly si každá obrovské cappuccino. Servírují ho do velikánského (téměř polévkového) šálku. Je to jejich specialita. Zdá se, že si vedou velmi dobře. A to několik pekáren už zde zkrachovalo, neboť prý nemohly konkurovat supermarketům. Snad se tedy bude Stevovi dařit.
Je jasná noc s množstvím hvězd. Žáby v nedalekém rybníce kvákají svou večerní píseň, tu a tam do tmy překvapeně vykřikne noční pták, kolem hlavy nám bzučí vánoční brouci, narážejí do světýlek vánočního osvětlení a omráčeni padají do sklenic s vínem. Je čas se rozejít a zamířit k domovu.
"Radostné Vánoce! Merry Christmas! A na shledanou v novém roce!" volám hlasitě všem na rozloučenou.
Hana Van Soest Jarocka
Živočichové v australské domácnosti ale zvyknete si
Než usednu venku na zahradní křesílko, zvednu podušku. Musím se podívat, co kdyby pod ní něco bydlelo. Něco, co by mě mohlo kousnout, štípnout nebo bodnout do zadku. Je jistě krásné žít v souladu s přírodou, s rostlinami a
Hana Van Soest Jarocka
Znásilnění v parlamentu (Austrálie)
„Bylo mi několikrát naznačeno, že jestli půjdu s incidentem na veřejnost, bude to mít vliv na mou kariéru.“
Hana Van Soest Jarocka
“Jste jeho Mother?” (Austrálie)
Volám na dané číslo. Automat se hlásí. “Zvolte jedničku, dvojku, trojku, až desítku.” Hluboký výdech. To chce trpělivost. Napiju se. Vyhlédnu z okna. Zatáhnu žaluzie. Po chvíli zazní: “Zvolte jedenáctku pro spojení s operátorem.”
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie. Jak jsem potkala třídní učitelku
Za čtrnáct dní nám to tu zase začne. Nový školní rok. Obchody už aktuálně zareagovaly a přišly s nabídkou školních potřeb. A rodiče chtě nechtě vyrazili na nákup pomůcek. I já samozřejmě.
Hana Van Soest Jarocka
Covid update z Austrálie
Letní prázdniny jsou v plném proudu. Austrálie, tak jako snad všechny země světa, bojuje s covidem.
Hana Van Soest Jarocka
Jak jsem žádala o australské pasy pro děti
Chtěla jsem dětem tady v Austrálii vyřídit cestovní pasy. Netušila jsem ovšem, do jaké štrapáce se to pouštím. Nejdřív ze všeho se musela
Hana Van Soest Jarocka
Angličtina pro děti – minitipy z Austrálie (2)
Pokud chcete své dítě vzdělávat tzv. po australsku, je potřeba, abyste do své slovní zásoby přidali co nejdříve následující slova:
Hana Van Soest Jarocka
Angličtina pro děti – minitipy z Austrálie
Školy v České republice se opět zavřely. Soucítím s rodiči školou povinných dětí. Je mi vás opravdu líto. A tak na přímé dotazy a prosby některých mých čtenářů se zde trošičku podělím s materiály pro domácí výuku angličtiny malých
Hana Van Soest Jarocka
Teledoktor, teleškolka, telepsycho
I teď za covidu potřebuji zde v Austrálii s dítětem k doktorce. Objednávám se online. Dozvídám se, že konzultace je možná pouze přes zoom nebo po telefonu.
Hana Van Soest Jarocka
Na co toaleťák? Stačí přece ruka! (Austrálie)
Tomu klukovi je teď hej. Na jeho památnou větu z nadpisu jsem si s úsměvem vzpomněla až nedávno. Během covidu totiž zmizel toaletní papír z obchodních sítí Austrálie. Tato nemilá věc způsobila rozhořčení mnoha lidí.
Hana Van Soest Jarocka
Paní učitelka jako medvídek Pú
Australské školství mě stále překvapuje. Ale i neustále zaměstnává. Neuběhne ani jeden týden, abych nemusela pro svého prvňáčka do výuky něco nachystat, připravit, vymyslet nebo dokonce uvařit.
Hana Van Soest Jarocka
Můj první rodičák (Austrálie)
V úterý to zase vypukne. Tedy alespoň pro žáky a studenty školou povinné a jejich rodiče. Bude 1. září. Hurá, škola volá. Ovšem v Austrálii je všechno naopak.
Hana Van Soest Jarocka
Moje trable s australskými živočichy
Chystám se vyprat. Vyndávám bezmyšlenkovitě špinavé prádlo z prádlového koše a dávám je pomalu do pračky. Ještě poslední kousek a je to. "Oh," vykřiknu a zkoprním. "Co je zase tohle?" Na dně prádlového koše
Hana Van Soest Jarocka
Fotila jsem v aboridžinské komunitě na Cape York (Austrálie)
Pětiletého chlapečka znásilnili teenageři - Aboridžinci na pláži na severu Austrálie, na poloostrově Cape York. Tato zpráva proběhla českým i zahraničním tiskem. Je to území obývané převážně Aboridžinci a já jsem tyto končiny
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie: Jak to bylo v autoservisu
Jsou čtyři stupně nad nulou. Pátek ráno. Vyjíždíme, já- řidička a můj školáček- prvňáček z garáže do kopečka na silnici. "Maminko, to auto má jakýsi divný zvuk." No asi se mu nechce. Mně také ne. Jedeme do školy.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie: Jak se u nás sekala tráva
Už jsme měli trávu po kolena a já měla strach z hadů. Však zrovna nedávno jsme jednoho našli na příjezdové cestě ke garáži zrovna u sousedů. Můj malý klouček přes něho přejel na kole, prý si myslel, že je to větev.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie - Jak byl u nás elektrikář
Veselých i smutných příhod s řemeslníky, které člověka rozčílí nebo pobaví, je jistě mnoho a má je každý z nás. Ja mám s elektrikářem historku ani ne veselou ani ne smutnou, jen takovou obyčejnou, ze života.
Hana Van Soest Jarocka
Australské vyučování: "Párky prskají ppp" a jiné
Můj chlapeček začal na konci ledna (to tady začíná nový školní rok) chodit do školy. Nyní se výuka přesouvá domů, podobně jako v Česku, a tak nám doma přibyly všechny jeho sešity a knihy, které normálně zůstávají ve škole.
Hana Van Soest Jarocka
Jeden z největších australských svátků - právě dnes
Právě dnes, 25.4. si celý australský národ (i ten novozélandský) připomíná všechny hrdiny, kteří sloužili ve válkách, konfliktech a mírových operacích, které vedla Austrálie od začátku 20. století podnes.
Hana Van Soest Jarocka
Austrálie : "Covid 19 se sem nedostane. Jsme přece ostrov."
Toto tvrzení, kterým se jak politici tak i obyčejní lidé uklidňovali ještě před několika málo týdny, se ale brzy ukázalo jako mylné.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2102x
E-kniha Ahoj, mami právě vyšla.
IG a FB pod názvem: chodimhlavoudolu