Jedno australské NEJ

Chci také zažít jedno malé NEJ.  Být někde, kde je to NEJ. Že dál už to nejde. Docela zvláštní pocit. Už to tak na světě bývá, že lidé rádi dosahují co možná nejvýše nebo naopak nejníže, vlastně nejhlouběji, překračují své vlastní meze a meze těch druhých, předchozích. 

Být úplně nejvýchodněji z celé Austrálie? Vidět nekonečné vody Pacifiku a pouze se domýšlet, co anebo kdo žije v zemi, která leží někde tam v dáli za obzorem?

Naštěstí pro mě, dosáhnout nejvýchodnějšího bodu Austrálie nepředstavuje žádnou námahu ani adrenalin, nepotřebuji speciální vybavení nebo místního průvodce. Je to jen takový výlet. Zvládnutelný snad téměř pro každého, kdo je fit. Hlavní starostí je v létě se na slunku nerozpustit  tak jako zmrzlina, kterou tu na každém rohu prodávají.

Z Byron Bay, známého a oblíbeného přímořského letoviska, je to k tomu NEJ místu, mysu Byron, coby kamenem dohodil. Mys takto pojmenoval James Cook v roce 1770, když se tudy plavil, a to na počest Johna Byrona, britského objevitele a mořeplavce, který obeplul zeměkouli od června 1764 do května  1766, což byla v té době první cesta kolem světa uskutečněná za dobu kratší než dva roky. Svá dobrodružství popsal ve své úspěšné knize Vyprávění ctihodného Johna Byrona vydané roku 1768. Tento John Byron, kterému se říkalo "Jack špatné počasí" kvůli jeho časté smůle na počasí, když se plavil na moři, byl také dědečkem známého romantického básníka George Gordona Byrona, o kterém jsme se učili v hodinách literatury.

Bílý maják, který zde stojí na kopci, je nejvýchodnějším majákem na australské pevnině.

A patří určitě mezi nejkrásnější a nejfotografovanější  v Austrálii.  Je bezesporu ikonou tohoto městečka a bývá zobrazen snad na všech pohlednicích a fotografiích.

A v noci? Ach v noci! Je snad něco romantičtějšího než sedět na liduprázdné pláži, "hvězdné nebe nade mnou", hledět do temného příboje zrádných vod, poslouchat vlnobití oceánu a jednou za okamžik se nechat zalít světlem ze silného světlometu majáku tyčícího se na skále?

  Byronbayský maják je zároveň nejvýkonnějším v Austrálii. Byl postaven v roce 1901. U příležitosti jeho otevření byl uspořádán honosný raut, z několika měst byly vypraveny zvláštní vlaky a bylo pozváno mnoho významných osobností včetně premiéra státu Nový Jižní Wales, který měl připlout ze Sydney na vládním parníku Victoria. Kvůli špatnému počasí se však loď zpozdila a premiér slavnost promeškal. Maják byl zautomatizován až v roce 1989, kdy ho opustil i poslední strážce.  Dnes je přístupný veřejnosti a je možné vylézt po schodech nahoru a pokochat se výhledem z vrchního ochozu. Světelný paprsek zalije mořské vody a okolí každých 15 sekund a má dosah 27 námořních mil, tedy 50 kilometrů. Na okolních strmých kopcích se pasou divoké kozy. Je to vskutku krásné idylické místo.

Pro svůj výlet jsme si vybrali teplý slunný den. Z letoviska Byron Bay je to k majáku několik kilometrů stále do kopce a zvládnout náročný výstup v tom horku je výkon.

Výhled ovšem stojí za to. Při troše štěstí lze spatřit delfíny, a když je sezóna migrace velryb, tak i ty. Dnes však nevidíme nic. Vlastně ano. Zvlaštní druh mořského živočicha, surfaře, jak čekají na vlny.

V  majáku je malé námořnické muzeum. Vlajky, kotvy a jiné vybavení. Vstup je zdarma a mé rodiny se ujímá ochotná průvodkyně - dobrovolnice. Všechno podrobně vysvětluje. Fotíme se s kuriozitou - vlajkou, která signalizuje: muž přes palubu.

Příjemnou procházkou pokračujeme až k nejvýchodnějšímu místu australské pevniny.

A je to tu. Sděluje nám to cedule. Docela výjimečný pocit.

A pak už z kopce dolů, to se mi jde mnohem příjemněji, zpět do víru turistického letoviska. Pohledy na moře po cestě jsou úchvatné.

Ale nejen na moře!